Pianistka z Chiswicku, která spala šestadvacet let ve svém autě, zemřela
Bývalá koncertní pianistka, která spolupracovala se sirem Adrianem Boultem a na sklonku života žila v západním Londýně na ulici.
Anna Naysmith, která zemřela ve věku zřejmě sedmasedmdesáti let, prožívala v šedesátých letech slibnou kariéru jako pianistka, později ale byla obecně známá jako „paní s autem z Chiswicku“, lidé dojíždějící za prací do západního Londýna ji, ženu neupraveného vzhledu, dobře znali od vidění. Nejprve žila ve svém starém otlučeném modrém Fordu Consul, a pak přebývala v keřích u stanice metra.
Její koncertní dráha ji v roce 1967 zavedla do Wigmore Hall, kde jeden kritik zaznamenal, že v provedení Rachmaninových Předeher Opus 23 „jako umělkyně plně rozkvetla, a ze svého piana nechala zaznít některým z jejich nejvřelejších a nejbohatších tónů.“ Vystupovala také v Leighton House v Holland Parku, v kostele sv. Martina v polích, u sv. Jakuba na Piccadilly a v různých koncertních sálech v okolí Londýna. Uvádí se o ní, že vystupovala pod taktovkou dirigenta sira Adriana Boulta.
Když byla ovšem ve věku 39 let vystěhována ze svého domu v Prebend Garden, pěkné ulici viktoriánských vil v Chiswicku, Annie, jak ji znali v místě, spala šestadvacet let ve svém autě.
Když bylo odtaženo, odmítla nabídku sociálního bydlení, a dala přednost provizornímu přístřešku u stanice metra Stamford Brook, kde se starala o své květiny a keře. V srpnu 2012 byly i ty firmou najatou londýnským dopravním podnikem odstraněny, což Annie přivedlo do zoufalství.
Opovržení světem
Někteří komentátoři hledají paralelu se slečnou Shepherd, hudebnicí, která bydlela v dodávce na příjezdové cestě k domu Alana Benetta v Camdenu. Ten ji zvěčnil ve své hře The Lady in a Van (Paní z dodávky). Další vidí spojitost s kynikem Dionýsem, řeckým filosofem, který své opovržení materiálním světem dával najevo tím, že spal ve velkém keramickém džbánu nebo sudu.
Narodila se jako Anne Smith v Southend-on-Sea v roce 1937, Nay si přidala k jménu později. Její otec, armádní důstojník, na kterého neměla žádnou vzpomínku, se jednoho dne nevrátil z dovolenky. Její ruská matka Maria, zoufale dychtící po velké hudební kariéře pro svou dceru, se posléze přestěhovala do Hounslow, v západním Londýně. S dcerou se vzájemně odcizily, a Anne žila krátce se svou tetou „Tutts“ v Devonu.
Studia u Harolda Craxtona
V osmnácti letech Anne získala místa v Royal Academy of Music, kde studovala u Harolda Craxtona a Lizy Fuchsové. Pronajímala si pokoj, a brzy celý dům v Chiswicku, začala vyučovat hru na piáno v maristické konvetní škole v Sunnighillu v Berkshire. Později pracovala na Trinity College of Music a rychle našetřila 800 liber na koupi auta.
Počátkem šedesátých let Anne rozvíjela solidní, pokud ne skvělou hudební kariéru, ale během desetiletí se jí život rozpadl pod rukama. Její koncertní kariéra nikdy nenaplnila počáteční přísliby, z nikdy nevysvětlených příčin přestala učit, a rozpadl se i náruživý románek s „pohledným pomalu dvoumetrovým sborovým zpěvákem“.
Z domu byla podle svého přesvědčení vystěhovaná nespravedlivě. Na protest začala přespávat ve svém autě – podle všeho jediném svém zbývajícím významnějším vlastnictví – a každému, kdo se přiblížil důrazně vysvětlovala, že by ji měli zase nechat bydlet v jejím domě.
Trápení Anne Naysmith místní obyvatele rozdělovalo, někteří se obávali o hodnotu svých nemovitostí, a v roce 2002 její Ford Consul odvezla odtahová služba. Jiní z místních chtěli svou výstřední sousedku chránit, a poskytli jí náhradou Mercedes, ale ten byl téměř ihned vandalsky poničen.
Anne někdy sedávala u místních soudních jednání. Jindy ji bylo možné zastihnout v hudební knihovně Barbicanu jak studuje partitury, nebo se věnuje energické a bystré konverzaci o hudbě a hudebnících, nebo si povídala s návštěvníky londýnských Proms před Royal Albert Hall. Jindy krmila holuby a starala se o zeleň ve svém domově na parkovišti. Až do nedávna chodívala na nešpory do chiswického kostela sv. Mikuláše, kde její zpěv vynikal čistotou a krásou.
Rachmaninův stín
Byla také pravidelným návštěvníkem chiswického kriketového klubu, kde si vytvořila vlastní složitý bodovací systém. Když se rozbíhal nadhazovač, měli někteří dojem, jako by jejími prsty pohyboval sám Rachmaninov. Ať už to byl jakkoliv, Anne tleskala mezi míči, tam kde se to hodilo, volala „good over“, a s dalšími diváky se věnovala poučené diskusi o vývoji utkání.
Myla se na veřejných záchodcích a v lékařských ordinacích, své rozedrané oblečení prala u benzínové pumpy zahradní hadicí, a pak je zabalila do starých novin, aby uschly. Sbírala holubí peří, které si vázala kolem nohou nákupními sáčky, aby se zahřála, vařila si na otevřeném ohni a své domácí rajčatové chutney nabízela pravidelným kolemjdoucím.
Zájem médií
Po svém třetím vystěhování v roce 2012 se Anne Naysmith stala jakousi menší mediální hvězdou. Její profily se objevovaly na blozích, v novinách a ve vysílání televize BBC. Daily Telegraphu vyprávěla o tom, jak v ní dráha profesionální pianistky zabila lásku k hudbě. „Asi jsem chtěla hrát jen pro potěšení, ne koncertovat,“ řekla. Přesto trvala na tom, že by mohla bez problémů začít znovu. „Na piano jsem vážně nesáhla přes třicet let,“ vzpomínala. „Ale je to to samé, jako když se naučíte plavat. Kdybych tomu dala dva týdny, rychle bych dala pár skladeb dohromady.“
Čas od času se někdo, ať už oficiální služby nebo milovníci hudby vedení dobrými úmysly, pokoušel pomoci jí dostat se z ulice.
Většinou byli zdvořile odmítnuti: pokud se nemůže vrátit do Prebend Garden, zůstane ve svém autě. Jiní byli odmítnuti dosti zuřivěji. Převážně zůstávala, jak poznamenal v Guardianu Steven Morris, zapáleně nezávislá, hrdá a důstojná.
Anne Naysmith, která zemřela poté, co ji na Chiswick High Road srazil náklaďák, se nikdy neprovdala.
Anne Naysmith, narozena 1937, zemřela 10. února 2015
(Z The Telegraph překlad Matin Moštěk)
Přečtěte si na: Anne Naysmith, pianist - obituary
