Všichni jste součástí sociálního experimentu s emocemi
Přesně před dvěma lety provedl Facebook svůj experiment s přenášením emocí. Na vzorku 689.003 uživatelů sociální síť zjišťovala, zda jsou pocity nakažlivé. FB ale není jediný, kdo na vás experimentuje.
FB pokus zrealizoval jemnou úpravou algoritmů newsfeedu uživatelů. Před jednou polovinou nic netušícího vzorku byly skrývány ty statusy přátel, které obsahovaly pozitivní emoce. Výzkumníci následně zjišťovali, jak se tato situace odrazí v emočním vyznění statusů testovaných uživatelů. Ve zprávě Experimentální důkazy o existenci emocionální nákazy prostřednictvím sociálních sítí zveřejněné v květnu 2014 vědci potvrdili, že emoce lze přenášet i bez přímé interakce mezi lidmi. Ke vzniku vašeho pocitu stačí, když jste vystaveni pocitům ostatních.
Hojně diskutovaný experiment v podstatě nepřinesl nic nového. Literatura i film také pracují s přenosem emocí, je víceméně jedno, jestli se člověk dojímá nad emocemi Nataši Rostovové při četbě Vojny a míru, nebo prožívá emoce své spolužačky ze střední školy na sociální síti.
Ve své knize Psychologie davu popsal na konci devatenáctého století dynamiku smečky už francouzský sociolog Gustav le Bon – jedinec, který se stane součástí davu, se neřídí vlastním svědomím, ale dělá to, co ostatní.
Nejvýznamnějším efektem pokusu tedy nakonec byly debaty nad etickým rozměrem celé věci a poškození pověsti Facebooku. Od této chvíle si totiž nemůžete být jisti, zda to, že se váš známý proměnil v děsivého pesimistu, neznamená pouze, že všechny jeho radostné a pozitivní posty před vámi sociální síť v rámci nějakého pokusu filtruje.
Po vzrušené reakci veřejnosti se vedení Facebooku vyjádřilo k současným podmínkám testování. Na začátku letošního roku došlo k zpřísnění podmínek pro prováděné experimenty, které nyní musí schvalovat skupina interních expertů. Facebook však není zdaleka jediný, kdo vás testuje.
Christian Rudder, zakladatel internetové seznamky OkCupid, seznámil veřejnost s množstvím experimentů, které prováděl na uživatelích. Některé z nich, kteří od ostatních dostávali nízké ohodnocení, nepravdivě informoval, že jsou naopak hodnoceni mimořádně dobře. Potom sledoval, zda je to podnítí k větší seznamovací aktivitě. Pokus ukázal, že technologické placebo funguje.
Jak se stát hvězdou seznamky
Lidé mají hlubokou důvěru v názor ostatních, zejména jsou-li přesvědčeni, že je objektivní. Sílu sugesce si na vlastní kůži ověřil i autor tohoto článku. Před několika lety jsem si založil profil na Líbímseti.cz. Každý uživatel tam od ostatních dostává hodnocení na škále od jedničky do desítky. Jde o seznamovací server, takže hodnocení se z naprosté většiny týká fotek a fyzické krásy.
Moje atraktivita, hodnocená uživatelkami, se po několika týdnech ustálila okolo stupně 6, což představuje nikterak atraktivní průměr. Ohodnocení je důležité pro první orientaci při seznamování – uživatelky se známkou 10 dostávají týdně až několik stovek žádostí. Při výběru partnerek a partnerů je možné selekci filtrovat, aby se vám zobrazili pouze účastníci s vyšším hodnocením. Server dovoluje pomocí kontroly IP adresy každému zadat známku pouze jednou – čímž uživatelům zabraňuje zvyšovat si vlastní ohodnocení.
Nespokojen s názorem ženské populace ohledně úrovně své atraktivity, přišel jsem po několika týdnech na způsob, jak systém obejít. Připojil jsem se na stránku přes anonymizační službu anonymizer.in, která znemožňuje identifikaci počítače. Server Líbímseti potom každé připojení detekoval jako unikátní, což mi umožnilo naklikat si na svém profilu spousty desítek. Finálně se mi podařilo posunout své ohodnocení na stupeň 9,6 – tam jsem se již ocitl ve společnosti svalnatých blonďáků s modrýma očima a přitažlivých latino typů.
Pozitivní efekt byl okamžitý. Odezva na žádosti o seznámení s uživatelkami třídy devět a výš se zlepšila o stovky procent. Zjištění, že jsem byl shledán atraktivním ostatními, mělo dostatečnou sílu ovlivnit názor uživatelek.
Clare Dwyer Hogg ve svém článku na serveru The Long+Short přináší přehled dalších podobných případů, jak názory a emoce ostatních ovlivňují na internetu vaši vlastní percepci reality.
Přečtěte si na: We’re all part of the social experiment
