Jak se zbavit bezdomovců: konečné řešení
Bezdomovci jsou v SimCity vyobrazeni jako žluté, dvojrozměrné bezpohlavní bytosti, vláčející tašky. Jejich přítomnost činí obyvatele SimCity nespokojenými a snižuje hodnotu pozemků. Matteo Bittanti, hostující profesor na universitě v Miláně, se začal problematikou odstranění bezdomovců z herní simulace vážně zabývat.
Hráči SimCity shromáždili řadu kreativních strategií, jak se s problémem virtuálního bezdomovectví vypořádat. Někteří navrhují počkat na přírodní katastrofy, jako jsou například tornáda, která vymetou tuláky pryč. Jiní doporučují rozhrnout pomocí buldozerů parky, kde se scházejí, případně vytvořit ve městě tak žalostnou infrastrukturu, že si bezdomovci raději půjdou po svých. Všechna tato navrhovaná konečná řešení si můžete přečíst v Bittantiho knize Jak se zbavit bezdomovců, 600-stránkovém epickém díle ve dvou svazcích, které dokumentuje tzv. „bezdomovecký skandál“, jež zasáhl v roce 2013 herní komunitu SimCity.
SimCity 4 je profesorova nejoblíbenější hra. Vydal o ní dokonce i sbírku esejů. Máme-li věřit hráčským mýtům, na nápad vytvořit hru přišel spoluzakladatel herního studia Maxis Will Wright, když pracoval v roce 1989 na jiné hře, Raid on Bungeling Bay. Nástroje používané k vytváření jednotlivých levelů shledal zábavnějšími, než byla hra samotná. SimCity bylo na světě. Bittanti shromáždil, vybral a zeditoval tisíce příspěvků hráčů na toto téma, které se objevily na oficiálních diskusních fórech Electronic Arts, Redditu a Simtropolis, což je největší online komunita hráčů této simulace. Všechny příspěvky se týkaly jediného – jak vymýtit fenomén bezdomovectví, který „zamořuje“ SimCity.
„Diskuse o bezdomovectví mi začaly připadat zajímavější, než SimCity samo, protože lidé mluvili o problému způsobem – jak to mám říci, nikoli rasistickým, nikoli z pohledu třídního boje, ale zcela určitě dosti zvláštním,“ říká profesor Bittanti, který před hostováním v Miláně přednášel v San Franciscu.
Jsou bezdomovci chyba ve hře?
Hráči se zprvu klonili k názoru, že tolik problémů s bezdomovci v jejich městech musela zapříčinit nějaká chyba ve hře. I další velkorozpočtové hry uvedené na trh obsahovaly spoustu chyb a nedodělávek. SimCity původně fungovalo pouze tehdy, pokud bylo online připojeno na servery Electronic Arts, zdálo se tedy pravděpodobné, že bezdomovci jsou prostě nějakou chybou v systému.
„Přišel někdo na způsob, jak se vypořádat s bezdomovci, kteří mi ruinují ty překrásné parky, na které jsem vynaložil tolik peněz?“ ptá se uživatel 1ButtonDash na diskusním fóru. „Hodně mi pomohlo vytvořit pracovní místa, nebo zlepšit dopravní obslužnost v blízkosti zón s průmyslem,“ naznačuje jiný hráč jedno z řešení. Další hráč navrhuje odstranit dva klíčové faktory: opuštěné domy a odpadky, „ze kterých žijí“.
„Mám universitu, školy celoživotního vzdělávání, všechno hlídá spousta policie, ale stejně mám město CELÉ PLNÉ bezdomovců… existuje způsob jak to spravit, nebo se o to prostě nemusím starat?“ ptá se hráč na Simtropolis.
Profesor Bittanti ze své knihy odstranil kontext, tj. všechny grafické prvky diskusních fór – avatary, bannery i barvy – zbyl pouze čistý záznam toho, jak se hráči o bezdomovcích baví. „Od překvapení k zoufalství, z šoku k rezignaci,“ komentuje popiska knihy na Amazonu. „Dekontextualizované textové výměny vytvářejí bizarní příběh. Některé dialogy svou absurdností evokují Ionescovy hry. Jiné odhalují rasistické a třídní předsudky.“
Bittanti tvrdí, že je nemožné rozlišit mezi simulací a Amerikou, stejně, jako filosof Jean Baudrillard myslel, že je nemožné rozlišit mezi Amerikou a Disneylandem. „Pro mě jsou herní simulace tou skutečnou Amerikou,“ říká. „Skutečná Amerika pracuje přesně podle logiky herní simulace, a logikou SimCity je neoliberalismus, který se projevuje nejsilněji právě v San Franciscu, v tom epicentru nerovnosti. Máte tady vedle sebe lidi co jezdí v Tesle a pijí cappucino za sedm dolarů, nebo bezdomovce na ulici.“
Profesor Bittanti se závěrem své epické publikace domnívá, že SimCity selhává v začlenění skutečných problémů do simulace. „Problémy jako bezdomovectví se nedají vyřešit pomocí algoritmů. Přesahují čistě technologická řešení. Vyžadují psychologické, antropologické a filosofické přístupy. Ukazuje to limity simulace.“
Otázkou je, zda profesor dospěl k logickému závěru – že pokud totiž tyto problémy označíme jako chybu ve hře – ukazují limity i reality samotné.
Přečtěte si na: Video návod jak se zbavit bezdomovců
