Může být celá společnost excentrická?

Pokud vám položím otázku, kterou zemi byste označili za nejvíc excentrickou, mnoho z vás jistě odpoví Japonsko. Zdejší kultura se po dlouhou dobu vyvíjela velmi samostatně – teritoriálně i jazykově – a v určitém smyslu to platí do dneška. Excentrický přístup mají z našeho pohledu Japonci k mnoha věcem.

Třeba ke smrti. Rituál seppuku (harakiri) byl pokládán za vznešený konec vyhrazený samurajům, kteří zklamali svého pána. Za druhé světové války piloti kamikaze obětovali životy v zájmu vítězství národa a božského císaře. I v dnešní době se země potýká s jedním z největších procent sebevražd na světě. Řada lidí volí pro svůj dobrovolný odchod romantický les Aokigahara u hory Fuji a místní samospráva proto musí jednou za čas les kompletně uklidit a odstranit z něho tělesné pozůstatky.

Anebo sex. Postarší tokijští úředníci si čtou v metru komixy hentai o obludných mimozemšťanech, kteří desítkami svých chapadel znásilňují školačky v podkolenkách. Použité dívčí kalhotky lze stále koupit v automatech (přestože takovéto automaty vláda před 20 lety zakázala). Starší Japonci vzpomínají na bukkake parties, zatímco o mladších se tvrdí, že mají pramalý zájem o sex a pojmy jako soshoku danshi (narcističtí metrosexuální chlapci, kteří rádi utrácejí za kosmetiku, ale vyhýbají se jakýmkoliv vztahům) nebo hikikomori (novodobí poustevníci, kteří se vyhýbají společnosti obecně) se staly populárními tématy po celém světě.

Anebo zaměřme pozornost na jídlo. V psychedelicky působícím Shinjuku Robot restaurantu se sice moc dobře nenajíte, ale zato uvidíte epickou bitvu kyborgů, kteří se dovnitř podniku vejdou jen tak tak a jsou ovládáni polonahými brigádnicemi. V některých restauracích lze objednat ikizukuri (živé sashimi, kdy ryba prakticky umírá až ve chvíli, kdy ji jíte) anebo se hůlkami dobývat do útrob lidského těla, kde je uvnitř pro milovníky kanibalismu vyskládáno sushi tak, aby připomínalo funkční orgány. Pokud se neotrávíte špatně upravenou jedovatou rybou Fugu, můžete hodování zapít populárním nápojem z prasečí placenty. A pokud věříte jako mnoho Japonců v kawaya kami (doslova „toaletní bůh“), proč příběh stylově nedokončit na kvalitním multifunkčním WC posetém drahokamy?

Všechny takové historky působí velmi excentricky, takže nikoho nepřekvapí ani zpráva o avangardní zálibě japonských školaček, které se fotí při olizování klik. Na dveřích. Ano, šlo by sice ihned začít spekulovat o různých freudovských asociacích anebo jednoduše selským rozumem konstatovat, že holkám ze všech soshoku danshi a hikikomori kolem asi přeskočilo. Avšak než člověk podlehne podobnému pokušení, je dobré strávit pár chvil zamyšlením, zda je tento „populární hit mezi školačkami“ vůbec pravdivý.

Před pár lety se objevila podobná zaručená informace o jiném japonském trendu. Mezi studenty se prý rozmohlo olizování očních bulv. Blíže neurčená japonská učitelka vypověděla, jak se běžně stává, že hned několik žáků má oko kvůli infekci zakryté klapkou. Odborníci v mnoha zemích ihned začali upozorňovat, jak je taková činnost nebezpečná a může vést k vážným problémům se zrakem. Články o nové japonské intimní zábavě přinesla renomovaná periodika po celém světě, od The Huffington Post přes The Guardian, od the Nigerian Tribune po CBS News. Někteří západní novináři dokonce praktiku osobně vyzkoušeli a iniciativně informovali čtenáře o svých zážitcích z olizovaček. V Česku fenomén zasvěceně zmapovaly Novinky, Nova nebo Reflex.

Jak se však později ukázalo, jednalo se o podfuk
Přestože se nikdy nepodařilo vystopovat původní zdroj, zpráva získala takové momentum, že začala žít vlastním životem. Stala se natolik virální, že olizování očí už navždy zůstane součástí kolektivní Google-mysli. Podobný osud čeká i olizování špinavých klik, se kterým před pár lety původně přišla mladá fotografka Ai Ehara. Nejprve se v takové pozici sama vyfotila a když obrázek na síti vykázal překvapivý virální potenciál, najala si další modelky a nakonec o klikolízání vydala celou knihu, kterou zaplavila tokijská knihkupectví. Takže žádný společenský trend, jenom chytrý marketing.

Čili – může být celá společnost excentrická? Jistě může. Ale ne proto, že pár děvčat vymyslí ujeté věci. Záleží spíš na tom, jaká je obecná otevřenost k úletům. Kolik se v ní najde lidí, kteří jsou ochotni za podobné nápady utrácet čas a peníze.