Proč víc lidí neodchází dobrovolnou smrtí?
Varianta A:
Žijete 34.748 dní. Své poslední čtyři týdny strávíte po nemocnicích, v nepohodlí a na pokraji bezvědomí, zcela závislí na rodinných příslušnících a zdravotnickém personálu, jejichž pomoc potřebujete i v těch nejzákladnějších věcech. Zemřete v nemocnici nebo v domě s pečovatelskou službou. Náklady na domácí péči, lékaře a léky se vyšplhají k desítkám nebo stovkám tisíc, v případě využití soukromých zdravotnických zařízení, nebo nákupu speciálních zahraničních léků.
Varianta B:
Žijete 34.729 dní – to je o 28 dní méně. 28 dní, o které přijdete, jsou právě ty poslední čtyři týdny, popsané výše. Můžete zemřít doma. Ušetřené peníze pomohou vašim vnoučatům vystudovat universitu.
„Podle mého názoru,“ píše Emrys Westacott na serveru 3QuarksDaily, „je volba nasnadě. Varianta B je jednoznačně výhodnější. V obou případech budete žít do pětadevadesáti, dlouhý a dobrý život. Vše podstatné, čeho jste byli schopni dosáhnout nebo si užít, už se stalo. Jediné o co přijdete bude pár dnů ponížení, nepohodlí (občas přecházejícího do nesnesitelných bolestí), pocit viny že jste na obtíž ostatním, a úzkost z toho, že váš žalostný stav poznamená to, jak si vás druzí budou pamatovat. Předpokládám, že většina lidí se shodne s mým názorem, že B je lepší volba. Takže vyvstává otázka: proč poslední dny tolika lidí připomínají spíš variantu A?“
Nemůžeme mluvit o něčem příjemnějším?
Na odkazu níže získáte stručný přehled o obsahu dvou bestsellerů. V knize Can’t we talk about something more pleasant? popisuje známý kreslíř časopisu New Yorker Roz Chast poslední dny života svých rodičů. Text článku dále rozebírá obvyklé důvody, které lidi k jejich rozhodnutí udržet se naživu co nejdéle vedou:
„Některým lidem jejich náboženské přesvědčení sebevraždu zakazuje. Obvyklým důvodem pro toto tabu je, že rozhodnutí dobrovolně odejít ze života pro ně představuje „hraní si na Boha“, neboť pouze Bůh má právo odebrat život. Jiní mají světské námitky proti sebevraždě, brali by to jako druh morálního selhání. Někteří nevědí, jak si prostředky k ukončení života opatřit.“
Dokument BBC z roku 2011, Terry Pratchett: Choosing to Die, zachycuje Petera Smedleyho, hoteliera v důchodu, jak ukončuje svůj život vypitím koktejlu z barbiturátů ve společnosti své ženy Pratchett a dvou zaměstnanců Dignitas, švýcarské organizace, která pomáhá nevyléčitelně nemocným lidem umřít v podmínkách, které si sami zvolí.
Sebevražda bývá často popisována jako zbabělý nebo sobecký čin. Ale ti, kdo se rozhodnou dovést už téměř kompletně prožitý život k důstojnému konci tak, že se vyhnou zbytečné bolesti a ponížení, přestanou být zátěží pro ostatní (včetně zdravotnického systému) a neodčerpají ani materiální zdroje své rodině, si zaslouží být oceněni za svou odvahu a obětavost. Jsou příkladem pro nás pro všechny.
Přečtěte si na: Emrys Westacott: Why don't more people kill themselves?
