Co na sebe do vesmíru (New Media Art 6 – Wearables)
Přemýšleli jste někdy o tom, co byste si vzali na sebe, kdybyste letěli na jinou planetu? I kdyby ne (ale co jste to potom za člověka?), můžete být klidní, protože jsou lidé, kteří se touto zásadní záležitostí vážně zabývají. A nejde jen o to, že byste mohli přeměňovat neužitečné substance v něco užitečnějšího typu vzduch, voda a živiny, ale zároveň byste u toho vypadali skvěle!
Neri Oxman je inteligentní krasavice, která má doktorát z „design computation“ na MIT. Ve svém výzkumu kombinuje do češtiny tak obtížně přeložitelné obory jako computational design, digital fabrication, materials science a syntetickou biologii.
V sérii Wanderers, An Astrobiological Exploration (Poutníci: Astrobiologický průzkum) navrhla kolekci nositelných technologií určených pro nehostinná místa ve vesmíru, kam bychom se jednou teoreticky mohli vydat. Nehostinná je jemný výraz pro prostory vyznačující se drtivou gravitací, jedovatým ovzduším, tmou a teplotami, při kterých by se roztavilo sklo či zmrazil oxid uhličitý a v každém případě by se pro lidského jedince značně snížila pravděpodobnost přežití.
Neri Oxman navrhla obleky vytištěné ve 3D vytvářející jakousi druhou kůži či vnější orgán protkaný kapilárami, v nichž žijí syntetické mikroorganismy, které umožňují obydlet původně neobyvatelná prostředí. Každý design je určen pro konkrétní planetu sluneční soustavy – je navržen tak, aby interagoval se specifickým prostředím a vytvářel dostatečné množství biomasy, vody, vzduchu a světla nutné k udržování životních funkcí: některé fotosyntetizují světlo v energii, jiné bio-mineralizují a posilují kosti, jiné vydávají fluorescenční záři.
Například Mushtari byl navržen jako orgán trávící biomasu, tj. absorbující výživné látky a vylučující odpad. Vytištěné průsvitné trubice trávícího traktu mají naprogramovaný peristaltický pohyb zajišťující přesun kyanobakterií přeměňujících denní světlo na jedlou sacharózu. (Názvy jednotlivých obleků pocházejí z arabštiny a jsou poctou středověkým arabským učencům fascinovaným studiem nebeských těles – Mushtari (Jupiter), Zuhal (Saturn), Otaared (Merkur) a Qumar (Měsíc).)
Mimochodem i v Praze už máme od letoška konferenci zaměřenou na wearables a propojení módy a technologií – první #FASHIOTECHCZ se konala v rámci pražského Fashion Weeku 19. března 2015. Svou práci prezentovala například Dominika Potužáková, která představila Oris, náhrdelník pro matky předčasně narozených dětí, anebo velmi zajímavá textilní návrhářka Kristi Kuusk, která pochází z Estonska a studuje v Eidhovenu. Ve své práci navazuje na nejstarší tradice ručních prací, výroby látek, krajek a výšivek a propojuje je s nejnovějšími technologiemi (zvládá programovat i háčkovat a jak sama říká, zrovna mezi těmito dvěma činnostmi nachází mnoho paralel – což možná osvětluje, proč mi nikdy ani jedno nešlo!).
Mezi její nápadité projekty patří třeba TexTales/Bedtime Stories. Představte si peřinu pro děti, která je pokrytá obrázky a když k ní přiblížíte tablet či mobil, ožije dalšími pohádkovými bytostmi. Zkrátka takové pohádky z pyžámka digitálního věku.
Anebo Vibe-ing, nástroj péče o sebe ve formě oděvu, který tělo vyzývá, aby cítilo, pohybovalo se, uzdravovalo se a regenerovalo díky vibrační terapii. Oděv je z merino vlny a obsahuje pletené kapsy a kapsičky s vestavěnými elekrickými obvody, které umožňují reagovat na dotyk a vyvíjet jemný vibrační tlak na různá místa na těle. Pole aplikací je samozřejmě nedozírné.
Říká se, že vědci potřebují umělce a jejich kreativitu, aby získali nový pohled na projekty, na kterých pracují a určitě to v mnoha případech platí. Někdy ale přijde vědecká obec s něčím, co je samo o sobě tak nesmírně kreativní, že v sobě někdo z výzkumníků musel probudit skrytého umělce – tak například když médii před pár dny proběhla zpráva, že vědci navrhli nový neprůstřelný materiál, mnohem lehčí než Kevlar a zároveň pevnější a odolnější. Tato nejtvrdší látka, kterou kdy lidé vytvořili, je důkazem toho, že lidé dokáží využít každé situace ve svůj prospěch, tedy samozřejmě v případě, že jsou připraveni a zároveň otevřeni novým a na první pohled šíleným možnostem – je totiž vytvořena na základě bakteriálního povlaku, který se nachází v mozcích lidí napadených Alzheimerovou chorobou.
