Pokud je nějaký lékařský projekt stejně vzrušující jako kontroverzní, pak jsou to neurologické experimenty s lidským mozkem. Ano, každý populárně vědecký článek na téma funkce lidského mozku bude zmiňovat fakt, že o funkci tohoto extrémně důležitého lidského orgánu víme nesmírně málo. Což ale tak úplně není naše chyba. Nebo chyba vědců. Studovat lidský mozek, především jeho funkce v reálu, tedy na živých lidech je samozřejmě na hraně etiky. Či vlastně za ní. Je tu především samotný chirurgický zásah do mozku živého člověka, který je sám o sobě kontroverzní. A to jsme ještě ani nezačali zkoumat, jak se chování člověka mění poté, co do mozku například implantujeme zdroje elektrických impulsů a budeme zkoumat chování člověka poté, co budou různé části mozku stimulovány.
Je to přitom něco, co část vědců samozřejmě zkoumá. Průkopníkem v tomto oboru byl José Delgado, působící na Yale, který už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dokázal pomocí mozkových implantátů kontrolovat chování býka, jak dokázal v rámci velkolepé a náležitě kontroverzní demonstrace, během které po stisknutí jednoho tlačítka na dálkovém ovladači rozběhnutého býka zastavil a po stisknutí druhého ho donutil se otočit a běžet opačným směrem. Delgadův výzkum byl nicméně považován za extrémní a postupně mu bylo pozastaveno financování.
Phil Kennedy, americký neurolog irského původu Delgadovu práci rozvedl. Radikálním krokem byla samotná mechanika celé věci. Kennedy nedával do mozku přímo natvrdo „kabel“, ale pomohl si tím, že spoj do mozku „zasadil“ pomocí chemikálií, které stimulují růst neuronů a implantát tak do mozku fakticky v Kennedyho systém zelenou jako experimentální léčba pro pacienty, kteří ztratili řeč či schopnost pohybu. V praxi pak dokázal úspěšně komunikovat s pacienty, kteří ztratili schopnost mluvit. To nicméně nezabránilo tomu, aby jeho projekt postupně ztratil financování a po několika neúspěších byl prakticky zastaven. Kennedy se nevzdal. V roce 2012 vydal vlastním nákladem (a pod pseudonymem) knihu 2051, sci-fi příběh člověka, jehož mozek je propojen s robotem a o dva roky později si na klinice v Belize nechal do mozku implantovat vlastní zařízení s cílem rozluštit neuro kód lidské mysli. Se zařízením v mozku a s dalším zařízením na zachycením signálu, které si do hlavy nechal voperovat později registroval neurologické procesy ve svém mozku během toho, co říkal nejrůznější fráze a slovní spojení. Tato fáze experimentu trvala 88 dní, poté si znovu nechal část elektroniky (podle svých operatérů zbytečně velké) z hlavy znovu vyndat. O jeho neuvěřitelném příběhu vyšel rozsáhlý článek v časopisu Wired.
