Pocit nevýslovného štěstí může být doslovnější, než si myslíte

Přísloví o tom, že „kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem“ známe všichni. Většina z nás ho ale bere spíše jako mravoučnou poučku o tom, že bychom se měli více šprtat slovíčka a chodit na němčinu. Málokdo si uvědomuje, že ten chytrý člověk, který ho vymyslel, měl dost možná na mysli něco hlubšího – totiž to, že jazyk, kterým mluvíme a ve kterém uvažujeme, zásadním způsobem ovlivňuje i to, jak vlastně myslíme.

Kdokoliv, kdo někdy pronikl do tajů cizího jazyka dost hluboko na to, aby v něm dokázal myslet, si nejspíš všiml, že rozdílné vzorce řeči ovlivňují také způsob uvažování a vedou vaše myšlenky trochu jiným směrem. Ovládnutí dalšího jazyka v nás svým způsobem probouzí další osobnost.

Napadlo vás ale někdy, že mohou existovat i pocity a vjemy, které jste vlastně nikdy nemohli zažít, a to jen proto, že pro ně nemáte pojmenování? V některých jazycích se dodnes nevyvinula ani slova pro věci tak banální jako jsou jednotlivé barvy. Skutečně existují lidé, kteří neznají samostatná slova pro modrou a zelenou – což znamená, že modrou a zelenou také nerozeznají od sebe.

A co teprve když začneme mluvit o složitých pocitech. Zatímco fakt, že někteří lidé neznají rozdíl mezi modrou a zelenou, nemůže popřít jejich fyzickou existenci v barevném spektru. Co se ale stane u slov vyjadřujících emoce znamená jeho neexistence dost možná neexistenci samotného pocitu?

Zažili jste třeba někdy ten jedinečný pocit, když jste sami v lese? V Německu mu říkají Wadeinsamkeit a když nad tím začnete přemýšlet, možná si ten pocit dokážete vybavit. Zpětně si uvědomíte, že jste něco takového prožili, jen jste to nedokázali popsat a proto jste to možná tak docela nevnímali. A možná to budete vnímat příště, až se ocitnete sami v lese.

Stejně tak anglicky mluvící národy nedokázaly vnímat škodolibost tak, jak jí známe – naučily se to až když si „vypůjčili“ celý koncept i se slovem schadenfreude z Němčiny. A mnoho jazyků, včetně oné angličtiny, nemá svůj ekvivalent pro naše zdánlivě ordinérní slovo „lítost“. Když se o jeho překlad začnete pokoušet, zjistíte, že existuje mnoho slov podobných, ale žádné nevyjadřuje to, co všechno naše „lítost“ vlastně obsahuje. Asi nejlépe to vyjádřil kdysi Milan Kundera:

Lítost je trýznivý stav probuzený pohledem na náhle odkrytou vlastní ubohost.

A co teprve když se začneme pouštět do zrádných vod slov, pro jejichž pochopení nám nestačí ani samotné porozumění cizímu jazyku, ale potřebujeme obsáhnout celou filosofii – jako třeba nirvána.

O tom všem a mnohém dalším je pozoruhodný článek v prastarém magazínu New Republic, ve kterém najdete také odkaz na obsáhlou studii o „nepřeložitelných slovech“. Chcete něco lehčího? Pak tu máme seznam 45 nepřeložitelných slov v mnoha jazycích…