Váš mozek není počítač!
Robert Epstein vysvětluje, že ač si všichni myslíme (a ještě se nám zdá přirozené si to myslet), jak mozek „zpracovává“ informace, které potom „ukládá“ do vzpomínek a později „vyvolává“ jako znalosti, tak to tak ve skutečnosti není. Mozek nefunguje jako počítač, a neměli bychom ho tedy zkoumat způsobem, jako kdyby počítačem byl.
Nemusíme ale hned zpytovat svědomí. Bylo to tak totiž vždycky – ty nejpokrokovější technologie dané doby vždy určovaly paradigma vysvětlující fungování mozku a inteligenci. Začalo to člověkem z hlíny, napuštěným “duchem” od boha. V době hydrauliky štafetu přebraly 4 všeurčující tekutiny zvané “humours”. Pokračovalo to přes první mechanické mašiny, do dob objevů elektřiny a chemie. A když takhle budeme postupovat, dojdeme až k dnešnímu modelu založeném na počítačích, kde mozek údajně funguje jako hardware a myšlenky jako software.
Tato myšlenka byla přesně vyjádřena v knize The Computer and the Brain (1958), ve které matematik John von Neumann předváděl paralelu za paralelou o tom, jak jsou si komponenty počítače a části lidského mozku podobné. Ale už předtím George Miller navrhl zkoumat mozek pomocí konceptů z informační a výpočetní teorie a lingvistiky, čímž v podstatě postavil základy pro dnešní kognitivní vědu.
Opravdu tak ale náš mozek funguje? Je opravdu IP (information processing) metafora konečné vysvětlení fungování mozku? Není těžké si to myslet. Vždyť existují tisíce vědců, konzumující miliardy dolarů, generující přitom početnou literaturu, ve které se více či méně úspěšně snaží přirovnat mozek k počítači a vysvětlit tak části jeho funkcionality. A navíc je IP metafora už tak nějak vžitá, považujeme ji za samozřejmost. Podle Roberta Epsteina je to však pouze další metafora, která bude dříve či později nahrazena metaforou jinou, nebo snad nakonec i skutečným věděním.
Ale proč se IP metafora zdá tak přirozená? Proč i když chceme (můžete to zkusit), tak se od ní nedokážeme jednoduše odprostit? Pravděpodobně proto, že jsme si při zkoumání tohoto konceptu vytvořili vlastní klec tvořenou slovy a konstrukty, jenž jsou tak moc silné a propojené, až je těžké o mozku a inteligenci vůbec přemýšlet bez použití těchto berliček.
Přesto se však můžeme někam dostat. Stačí rozebrat mylnou logiku IP metafory, která se zakládá na mylném sylogismu, tedy logickém důsledku. Využívá totiž dvou pravdivých předpokladů, ze kterých ale vyvozuje mylný důsledek. Prvním předpokladem je to, že všechny počítače jsou schopny se chovat do nějaké míry “inteligentně”. Druhým předpokladem budiž to, že počítače zpracovávají informace. Chybným důsledkem je přesvědčení, že všechny bytosti schopné inteligentního chování musí nutně „zpracovávat” informace v tomtéž slova smyslu.
Když dekonstruujeme základy této metafory, dokážeme pochopit výtku, jakou Robert Epstein vznáší. Člověk neukládá informace jako počítač. Počítači stačí uložit soubor jednou, aby ho poté mohl nespočetněkrát dokonale replikovat. Člověk nedokáže dokonale zreplikovat nic, i kdyby na to každý den drahnou dobu zíral. Neurony nefungují jako byty, nelze se k nim tedy upínat jako k individuálním nositelům informace.
Na tom také Robert zakládá novou metaforu, podle které fungují neurony a jejich struktura v podstatě jako plátno, na které člověk může nanášet barvy, různě ho deformovat či propalovat. Každý jinak, jinačím způsobem a jinými zážitky, tedy i výsledná neurální struktura bude jiná. A i kdybychom snímali všechny změny našeho mozku během určité akce, tak by výsledný vypozorovaný vzorec byl nepřenositelný, jelikož tento vzorec je jen mutací vzorce předešlého, vzniklého na základě unikátní neurální sítě životních zážitků, příběhů a rozhodnutí, které žádné dvě lidské bytosti nesdílí stejné. Tomu také nahrává fakt, že dva lidé nikdy nepřevypráví jednu historku stejně. Protože ji pravděpodobně stejně ani “neprožili”.
Měli bychom se tedy smířit s tím, že reprezentace informací v našem mozku není symbolická (jako v počítačích), nýbrž unikátní? Pokud ano, pak to představuje smutný, ale zároveň inspirativní, problém. Smutný proto, že se člověk nikdy nebude moci nahrát do počítače, tak jak to předpovídají futuristé jako Ray Kurzweil nebo Stephen Hawking. Inspirativní proto, že jsme každý vskutku výjimečná osobnost, s unikátně deformovanou neurální strukturou na základě našich specifických a jedinečných životů.
Přečtěte si na: https://aeon.co/essays/your-brain-does-not-process-information-and-it-is-not-a-computer
