Argumenty pro kompletní zrušení všech hranic
Jakýkoli morální systém, který považuje cizince za méně hodné lidských práv jen proto, že se nenarodili ve správný čas na správném místě, je neobhajitelný. Takovou myšlenku předkládá Alex Tabarrok v eseji, která byla vyjmuta z knihy “To Save Humanity: What Matters Most for a Healthy Future” a zveřejněna v The Atlantic. V ní také představuje argumenty pro poněkud excentrické řešení tohoto morálního problému – kompletní zrušení hranic. Alex Tabarrok je profesor ekonomie na George Mason University ve Virginii a spoluautor jednoho z nejznámějších ekonomických blogů Marginal Revolution.
Esej otevírá parafrází Jeana-Jacquese Rousseau – člověk se rodí svobodný, přesto je všude neustále vězněný. Ať už plotem s ostnatým drátem, betonovou zdí, nebo ozbrojeným strážcem pohraničí, omezujícím pohyb pouze na vnitřní stranu státních hranic. “Ale proč?” ptá se Alex. Existují přeci pádné morální i ekonomické důvody pro otevření hranic.
Předtím se ale ještě chvíli věnuje hlavním problémům uzavřených hranic. V konečném důsledku jde o nerovné rozdělení prostředků – ať už těch naturálních, nebo lidsky generovaných. Tato nerovnost je právě navíc umocňována centralizovanými vládami, které ať už schválně, či nevědomky svou vlastní komplexitou podporují náboženskou a rasovou netoleranci, genderovou nevyváženost, a ostatní bigoterii. Všechno toto bezpráví pak státní hranice pevně uzamykají na ohraničené místo, čímž odsuzují oběti vevnitř či venku k nuznému životu.
A přitom naprostá většina potenciálních imigrantů nechce nic víc, než vylepšit život pro sebe a svou rodinu využitím ekonomických příležitostí a podílením se na mírumilovném a svobodném obchodu. Mzdové rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou dobrým odhalujícím ukazatelem – pokud se pracovník z chudší země přesune do bohatší, mzda za skoro identickou práci se může zdvojnásobit, ztrojnásobit, třeba i zdesetinásobit. Přesně tyto rozdíly znamenají velkou ekonomickou příležitost – pro vylepšení situace v chudších zemích i pro celkový světový obchod. Na druhé straně diskriminace totiž většinou leží nevyužitý potenciál. Ekonomové odhadují, že otevření všech hranic by zdvojnásobilo celkový světový hrubý domácí(?) produkt.
I relativně malý nárůst ekonomické migrace může být ohromně prospěšný. Pokud by rozvinutá část světa přijala jen tolik imigrantů, aby se pracovní síla tímto vlivem zvedla o jedno jediné procento, tak by odhadovaná dodatečná vytvořená ekonomická hodnota byla pro migranty a chudší země větší než všechna světová rozvojová pomoc dohromady. Imigrace je v podstatě ten nejlepší a nejefektivnější boj proti celosvětové chudobě.
Ale ta hodnota samozřejmě nevzniká jen pro migranty a země ze kterých přichází, naopak – většina ji zůstává v zemi, kde pracují. Imigrace v konečném důsledku vypouští síly, které zvedají mzdy v celé ekonomice. Noví imigranti mají jiné schopnosti a náhled, což mohou obě strany použít a zužitkovat odlišný talent na specifické věci. Hodně zjednodušeně – i imigrant sekající zahradu nukleárnímu fyzikovi se svou měrou podílí na odemykání záhad vesmíru, což nakonec (snad) pomůže celému světu.
Svoboda volného pohybu je základní lidské právo. Právě proto si Listina základních práv a svobod protiřečí, pokud pohyb omezuje jen na “uvnitř státu.” Lidská práva přeci nekončí na hranicích států. Tak Alex Tabarrok ukončuje svoji esej – s dovětkem, ve kterém popisuje, jak se každá velká morální revoluce (ať už zrušení otroctví, zajištění náboženské svobody, nebo uznání stejných práv ženám) zdála být ještě krátce před vypuknutím nemyslitelnou.
Kompletní zrušení všech hranic se vskutku zdá býti nemyslitelnou, v současné době až heretickou myšlenkou. Rozhodně je to ale je zajímavé myšlenkové cvičení. Co všechno by se muselo stát, aby byl možný svět bez hranic? Možná je to jen otázkou času, když už se v ne-tak-dávných letech objevily různé projekty sdružující státy do větších celků – ať už to je Evropská unie, nebo třeba Africká unie. Pokud takový trend dobrovolného sdružování se do větších celků vydrží, a představíme si k tomu navíc využití všech možných technologií, které se na nás závratnou rychlostí hrnou, tak už je to o něco málo představitelnější. Jestli se ale tato vzdálená, skoro až utopická vize někdy naplní, to teprve uvidíme.
Přečtěte si na: The Atlantic - The Case for Getting Rid of Borders—Completely
