Slovník obskurních pocitů, které jste už někdy zažili, ale nedokázali pojmenovat

Každý už v životě měl nějaký nevšední pocit, pro který se ale těžko hledal název. Často je tomu tak proto, že ani neexistuje žádné oficiální pojmenování. Přesně kvůli tomu vzniknul web Dictionary of Obscure Sorrows, který slouží právě k zaznamenávání a pojmenovávání všemožných dosud pořádně nepopsaných stesků, rmoucení, i jiných roztodivných pocitů.   

Konkrétní názvy jsou ponechány anglicky, pro české mutace popusťte uzdu své fantazii.

wytai

pod. jm. – Vzniká při náhodném pozorování určitého jevu moderní civilizace, který se z ničeho nic začne zdát absurdní až groteskní – příklady sahají od zoologických zahrad, přes pití mléka, po transplantace orgánů nebo životní pojištění. Výsledný pocit je v podstatě údiv nad lidskými úspěchy v kombinaci s podvědomě neustále přítomnou dávkou absurdity, kterou si v sobě neseme už od doby, kdy dávní předci ovládli oheň.

onism

pod. jm. – Frustrace z toho, že lidé jsou uvězněni v jednom těle, které se v jeden čas může nacházet pouze a jenom na jednom jediném místě. Dojem se dá přirovnat ke sledování odletové tabule na letišti, kdy si člověk zvědavě prohlíží všechna ta neznámá jména dalekých míst, a přitom ví, že všechna místa nikdy nedokáže před svou smrtí navštívit, protože mu to fyzická limitace jednoho těla prostě a jednoduše nedovolí.

scabulous

příd. jm. – Hrdost na určitou jizvu, která funguje v podstatě jako autograf od planety Země. Jen byl věnovaný aniž by se o něj člověk prosil, a navíc nejspíš v tu nejnevhodnější chvíli.

lachesism

pod. jm – Touha být přeživším nějaké katastrofy – ať už havárie letadla, požáru, a nebo pádu do vodopádu. Takový zážitek by totiž narušil spořádanou životní kontinuitu a překoval by dosavadní hladký tvar životního dramatického oblouku do zajímavějšího tvaru, který by signalizoval, že daná osoba v průběhu života opravdu něco zažila.

exulansis

pod. jm – Tendence vzdát konverzaci o nějakém zážitku, protože posluchači nejsou schopni se do dané situace dostatečně vcítit a vztáhnout popisovaný pocit na sebe, ať už ze zášti, lítosti, nebo čistého nepochopení. Takový zážitek se poté zdá poněkud odcizený, vyčleněný ze zbytku životního příběhu, odsouzený se navždy vznášet v mlze nejistoty, hledaje své místo, kam by mohl zapadnout.

kenopsia

pod. jm. – Tajuplná a bezútěšná atmosféra prostoru, který je normálně plný lidí, ale člověk ho právě zažívá prázdný, až mrtvě tichý – školní chodba během večera, kancelář o víkendu, zábavní parky mimo sezónu. Atmosféra vyvolává emocionální výjev, ve kterém prostor nevypadá jen prázdně, ale spíš hyper-prázdně, protože každé jedno místo, které normálně bývá obsazené, teď naopak v prostoru září jako neon.

jouska

pod. jm. – Hypotetická konverzace, kterou si člověk kompulzivně přehrává v hlavě – precizní analýza problému a psychologie zúčastněných, až filmové dialogy a nakonec devastující comeback, kterým člověk “vyhraje” konfrontaci. Tyto imaginární konverzace fungují jako psychologická trénovací klec, ve které se dá připravit na budoucí konfrontace, které ale pak stejně dopadnou úplně jinak, protože jsou mnohem víc náhodné, a také proto v nich funguje mozek a subjektivní čas úplně jinak.

gnasche

pod. jm. – Silné nutkání se hluboce zakousnout do předloktí milované osoby.

kairosclerosis

pod. jm. – Moment uvědomění, že člověk je v danou chvíli šťastný, přičemž se snaží vědomě pocit dál živit a udržovat, což ale nutně nastartuje racionální systém, který začne záchvěv štěstí postupně dekonstruovat, analyzovat, a dodávat dlouhodobý kontext, načež se pocit štěstí začne rozplývat, až zbude jen hořká pachuť a mysl plná úkolů na další den.

chrysalism

pod. jm. – Mystický klid plynoucí z pobytu uvnitř, zatímco venku burácí bouře. Člověk vnímá, ba dokonce vítá, poryvy větru a vlny deště narážející na okna, a zároveň se identifikuje s náhlou potřebou počasí vypustit nahromaděné napětí.

xeno

pod. jm. – Nejmenší měřitelná jednotka mezilidské interakce, typicky nahodilé propojení mezi neznámými procházejícími na ulici – letmé jiskřivé setkání pohledů, souhlasné pokývnutí, nebo synchronizovaný úsměv nad zvláštní náhodou. Prchavý moment, který ale stále nese dostatečný emocionální náboj na to, aby dokázal alespoň trochu pozvednout náladu a oslabit pocit osamění.

Přečtěte si na: The Dictionary of Obscure Sorrows