Ohromující architektonická performance popisuje anatomii lidského smutku

Světoznámá umělkyně Taryn Simon ve spolupráci s proslulou architektonickou kanceláří OMA vytvořila architektonickou performance pojmenovanou “An Occupation of Loss”, která využívá monumentálních betonových skulptur v kombinaci s “profesionálními truchlícími”, pomocí kterých se snaží přibližovat anatomii lidského zármutku a také různé rituální systémy, které lidé rozličných kultur měli potřebu vynalézt, aby se dokázali vyrovnat s iracionalitou smrti a nespravedlnostmi tohoto světa.

Jedenáct strohých betonových válců – tvarem připomínající “obrácené studny” – zhmotňují potřebu dát smrti fyzickou formu, se kterou se lidé dokáží lépe vypořádat. Zároveň tyto věže akusticky fungují jako “píšťaly” amplifikující mrazivé tóny nářků, které se z nich linou v průběhu performance. Každé profesionální truchlící duo, trio, či kvarteto reprezentuje jinou kulturu a její rituály – přítomni jsou namátkou arménští Jezídové, kambodžští hráči pohřebního obřadu Kantaomming, bědující a naříkající ghanské ženy, Řekové hrající v polyfonickém panegyri pro již odešlé, rumunští zpěváci provázející duše na cestě z “bílého světa” žijících do “černého světa” zemřelých, nebo třeba dvě ženy z Ázerbájdžánu lamentující pouze v přítomnosti žen. Všechno to se mísí v jednu truchlivou kakofonii, která obklopuje návštěvníky zatímco se procházejí od věže k věži a zkoumají kulturu po kultuře, jazyk po jazyku, rituál po rituálu. Performeři jsou soustředěni na svůj rituál a návštěvníky ignorují, což vytváří ještě o něco více znepokojivý zážitek.

Když se zrovna neodehrává oficiální performance, jsou návštěvníci vybízeni k prozkoumávání a vyplavení svých vlastních zármutků. Mohou tak učinit v jedné z těchto 14 metrů vysokých konstrukcí, zatímco jsou na pozadí reprodukovány nahrávky žalmů profesionálních truchlících.

Autoři poznamenali, že se tímto dílem snažili zachytit akt ztráty a oplakávní bližního svého, a to především sonicky než jenom fyzicky. Profesionální truchlící jsou zároveň narážkou na tenzi mezi autentickou a předstíranou emocí, a také na volbu jestli být spontánní nebo následovat “scénář” performance, před který jsou návštěvníci postaveni. Z celé této konfrontace profesionálních truchlících a návštěvníků vhozených do prostoru poté vzniká zajímavé antropologické okno do vzorců lidského chování.

Tuto performance je možné si prohlédnout ve 360° videu od The New York Times.