Efekt (eccentric) klubu
Mezi virtuálními přátelstvími a mezi těmi, kdy se spolu lidé doopravdy scházejí, je velký rozdíl. Tak velký rozdíl, že jde bez nadsázky o otázku života a smrti. Proč je důležité fyzické setkávání působivě popsala psycholožka Susan Pinker ve své knize Efekt vesnice. Už dlouho se ví, že na Sardinii, malém ostrově jižně od Itálie, žije víc stoletých lidí než kdekoliv jinde na světě. Šestkrát víc než v sousední Itálii a desetkrát víc než ve Spojených státech. K tomu se tam ještě odehrává další unikát: stoletých staříků je na Sardinii stejně jako stoletých stařenek. Všude jinde se přitom muži dožívají kratšího věku než ženy, a to v průměru o šest až deset let.
Vědkyně si nejdřív myslela, že Sardinie má nějaké výjimečné podmínky k životu. Že tajemství dlouhověkosti bude nejspíš v přímořské stravě, zdravém podnebí a vydatném pohybu po kopcovité krajině. To však musela brzy vyloučit. Na Sardinii se nešetří tukem ani moukou a místní kuchyně rozhodně nepatří k nejzdravějším. V sousední Itálii zase žijí lidé v podobném prostředí a zdaleka se nedožívají tolika let. Trvalo mnoho týdnů, než Pinkerové došlo, v čem je Sardinie tolik odlišná od zbytku světa: „Navštěvovala jsem jednoho stoletého člověka za druhým, abych zjistila, čím to je, že žijí tak dlouho. Po chvíli jsem si uvědomila, že jsem je nikdy neviděla samotné. Vždycky s nimi někdo byl nebo se za nimi někdo zastavil, ať už sousedé, někdo z rodiny, kamarádi nebo třeba majitel nedaleké kavárny. Na Sardinii prostě nikdo nežije sám. Lidé se stýkají, potkávají, jedí spolu, vyprávějí si, pracují nebo si jen tak posedí.“
Po návratu do Ameriky se Pinkerová ponořila do hlubokého výzkumu, během kterého sedm let na několika tisících lidech testovala, co se na Sardinii dozvěděla. Odhalila, že je deset věcí, které zásadně ovlivňují délku života. Bylo mírně šokující zjistit, že čistý vzduch, štíhlé tělo nebo pravidelný pohyb jsou až na konci tohoto žebříčku a tedy nemají na délku života až tak významný vliv. Naprosto zásadní jsou dvě věci: mít blízké vztahy a být součástí nějaké skupiny.
Blízký vztah se pozná podle toho, komu člověk může zavolat, aby ho odvezl do nemocnice nebo se mu svěřil s vlastním neštěstím. Být součástí nějaké skupiny je ještě důležitější. Nejdůležitější. Mít pocit, že někam patřím, že mám k těm lidem vztah a oni jej mají ke mně, že tam mám svoje místo, to je největší tajemství dlouhého života. „Partička karet s kamarády jednou za týden dá člověku deset až patnáct let náskok před těmi, kteří celý den sedí u televize nebo u počítače a neopustí domov,“ vysvětluje Pinkerová v knize. Z těchto vztahů pak vychází, co lidé potřebují k životu nejvíc ze všeho: pocit, že někam patří. Časté vztahy tváří v tvář s dalšími lidmi jsou pro tento pocit naprosto nenahraditelné. Je potřeba druhé lidi vidět, dotýkat se jich, předvídat jejich reakce a reagovat na ně. To sociální média jako Facebook nebo Instagram nikdy nenahradí.
Cesta k přátelství jednoduše nemá zkratku. Musíme si to odžít, odvyprávět, odbrečet, odsmát. Protože nikoliv znečištěný vzduch nebo obezita, ale sociální izolace je hlavním zdravotním rizikem dneška. „Díky setkávání s jinými lidmi jsme fyzicky zdravější,“ vysvětluje Pinkerová. „Tělesné změny, které sociální interakce s člověkem dělá, jsou velmi výrazné: zlepšuje se náš imunitní systém, povzbuzuje se krevní oběh a mozek dostává pozitivní hormony. Každý máme mít takovou vesnici svých lidí a je to otázka života a smrti.“
Poznámka na závěr:
To vše zároveň vysvětluje, proč se ženy mimo Sardinii dožívají výrazně vyššího věku. Potkat na výletě nebo v kině partu starších žen není žádná zvláštnost. Potkat tamtéž skupinku starších mužů – kamarádů je daleko vzácnější. K identickým výsledkům jako Pinkerová mimochodem došla i nejdelší studie všech dob, kdy lidé 80 let vyplňovali dotazník týkající se různých aspektů života. Její výsledky dobře shrnuje v pořadí už 4. vedoucí tohoto harvardského výzkumu ve svém TED talk nebo tento článek v Harvard Gazette. Geny zkrátka určují naši budoucnost jen z menší části. Zbytek je na nás. Jestli chcete žít spokojeně a dlouho, potřebujete vedle jídla, vody a spánku hlavně opravdové lidi, opravdová setkání a opravdové zkušenosti v opravdovém světě.
Přečtěte si na: Susan Pinker: The Village Effect
