Putinova past na sebe

Rusové se domnívají, že Rusko ve válce vítězí. V reálném světě, na ukrajinském území, ale ruská armáda utrpěla těžké ztráty. Nikdo neví, co se v Kremlu děje. Přesto se objevují náznaky, že se věci hýbou. Píše na svém webu Timothy Snyder.

Z dálky to vypadá, že Putinova vláda slábne. Od lidí blízkých Putinovi (např. od bývalého premiéra a prezidenta Dmitrije Medveděva) nyní pravidelně slýcháme prohlášení o důležitosti války, o katastrofálních důsledcích, které čekají Ukrajinu a Západ atd. Stojí to za pozornost, může to být známka toho, že Putin ztrácí kontrolu.

(…)

Účel propagandy soudného dne

Tato „propaganda soudného dne“ má dvojí účel. Navenek dokazuje loajalitu vůči Putinovi. V době, kdy Rusku hrozí porážka, dává naději, že se Rusku podaří přesvědčit Západ, že je nějakým způsobem nezastavitelné – což není pravda. V této válce se Rusko již muselo stáhnout z velké části dobytého ukrajinského území. Jeho síly na jihu jsou v současné době v nezáviděníhodné situaci. Ruské dějiny, stejně jako americké, jsou plné válečných porážek.

Propaganda soudného dne se jeví jako rétorická příprava na boj o moc po Putinově pádu. Sám se přikláním k tomu, že drastická prohlášení jsou důkazem toho, že významní Rusové jako Medveděv nebo ministr zahraničí Lavrov dobře vědí, že Rusko může prohrát válku a že se k prohře opravdu schyluje.

Lze pochybovat o tom, že Medveděv, který byl po léta považován za liberální alternativu Putina, věří protiukrajinským, antisemitským, protipolským a protizápadním nenávistným projevům, které pronáší na svém kanálu na síti Telegram. Spíše si vytváří profil, který by se mu mohl hodit po Putinovi – stejně jako se Putinovi kdysi hodil jeho profil technokrata. Lavrov se snaží vyvolat podobný dojem. Nechce být vynechán z chóru, který chválí zvěrstva, ale nemůže se trápit úvahami nad jejich smysluplností. Jeho nedávné prohlášení, že Rusko musí anektovat každé území, z něhož by se k němu mohla dostat jakákoli válečná zbraň, znamená, že Rusko musí expandovat, dokud nebude kontrolovat celý povrch země.

Dalším zajímavým příkladem je Ramzan Kadyrov, který vede Čečensko jako svou osobní satrapii od doby, kdy pomohl Putinovi vyhrát druhou čečenskou válku. Kadyrov velí jakési osobní ozbrojené gardě, která pomáhá ruské armádě ve válkách v zahraničí.

Na Ukrajině Kadyrov hovořil o nutnosti dobýt Kyjev, ale zdálo se, že se vyhýbá použití svých mužů k méně prestižním cílům, které v současnosti řeší ruská ofenziva v Donbasu. Podle ruských statistik utrpělo Čečensko nejméně válečných obětí ze všech regionů, což je zajímavé vzhledem k přítomnosti samostatné čečenské jednotky na Ukrajině.

Z hlediska Kadyrovových vlastních zájmů to dává smysl. Jeho muži musí být na Ukrajině vidět, protože v tuto chvíli je nucen vystupovat loajálně. Pro něj je však důležitější, aby mu byli k dispozici pro budoucí boj o moc v postputinovském Rusku.

Zdá se, že Kadyrov už myslí na budoucnost. Navrhuje, aby Rusko instalovalo v Čečensku protiletadlové systémy. Zdůvodňuje to tím, že Ukrajina by mohla zaútočit na Čečensko, což je zcela absurdní. Kromě toho oznámil, že nový prapor, který byl zřízen v Čečensku pro boj na Ukrajině, přece jen zůstane v Čečensku. Zdá se, že se připravuje na postputinovskou éru, kdy Čečensko bude požadovat nezávislost.

Armáda jako zdroj síly

Dalším znakem Putinovy slabosti je samotná armáda. (…) Rusové se mohou domnívat, že Rusko ve válce vítězí. V reálném světě, na ukrajinském území, však ruská armáda trpí ztrátami techniky a důstojníků v takovém rozsahu, že to ohrožuje její soudržnost jako instituce, nemluvě o její schopnosti plnit mnoho dalších úkolů mimo Ukrajinu.

Sankce situaci ještě zhoršují. Armáda světové úrovně, která musí prosit Teherán o drony, není armádou světové úrovně. Ale přesně taková je současná situace Ruska. Putin se může smířit s oslabením armády. Ale v určitém okamžiku se z toho, že nejste silní, stane to, že nevypadáte silně. Putinova moc je založena na image; svým rozhodnutím vést skutečnou válku učinil iluzi rukojmím reality.

Ruská armáda také trpí strašlivými ztrátami vojáků, což ukazuje na další známku Putinovy slabosti. Ruský stát není na takovou válku stavěný. Chová se velmi podobně jako fašistická věrchuška, ale chybí jí fašistická schopnost totální války. Její každodenní moc je založena na demobilizaci ruského obyvatelstva, nikoli na jeho mobilizaci. Starý komunistický vtip říkal: „My předstíráme, že pracujeme, a vy předstíráte, že nás platíte.“ V dnešním Rusku je realita spíše taková: „Vy předstíráte, že jste vyhráli válku, a my předstíráme, že jsme pro ni nadšeni.“

(…)

Rovnováha, která udržuje Putina u moci – nadvláda nad všemi soupeři, měkká podpora obyvatelstva, integrita armády –, je zpochybněna realitou nepředvídatelné a nákladné války. Putin nás všechny dobře udržoval v mlze. Nyní se však zdá, že se sám ztrácí v mlze války.

Nikdo nedokáže říct, co přesně se v Kremlu děje. Zdá se však, že dilema, které se otevírá, je jasné. Past, kterou na Putina (úmyslně či neúmyslně, vědomě či nevědomě) nastražili jeho soupeři, veřejnost a armáda, vypadá následovně: všichni se shodneme, že válku vyhrajeme – a pokud ji Rusko prohraje, nebudeme z toho vinit nikoho jiného než vás. To vše je spíše mlhavé, napůl nevyslovené, zastřené emocemi, potlačováním, tabu a strachem. Je to však obecný obrázek. V zásadě si Putin nastražil past sám na sebe.

Banální slábnutí moci

Nikdo nedokáže říci, jak bude změna moci v Rusku probíhat a jak bude vypadat další etapa Putinovy vlády. Sám si nedokážu představit, že by oslabení Putinovy moci muselo vést k jednomu z těch dramatických scénářů převratu, které byly představovány na začátku války (i když jsou jistě možné, pokud Putin nechá válku příliš dlouho pokračovat).

Neočekávám ani, že by Putin došel k závěru, že ho může zachránit drastická událost na bojišti. Znamenalo by to otevřené přiznání porážky, čemuž se musí vyhnout. Místo toho můžeme očekávat něco mnohem banálnějšího: Putinův hlas bude mít s postupující válkou stále menší váhu a v určitém okamžiku se bude muset rozhodnout, zda mu stojí za to riskovat své mocenské postavení.

Válka je politika jinými prostředky; Putin si tuto válku se všemi jejími zvěrstvy sám vybral. Aby válka skončila, musí mít Putin pocit, že se politika kolem něj změnila. Aby válka skončila, musí Ukrajina zvítězit. Pro Západ to znamená: trpělivost a odhodlání a důsledné dodávání zbraní, které Ukrajina potřebuje k dosažení tohoto cíle.

***

Timothy Snyder, americký historik, profesor na Yaleově univerzitě, specializuje se na východní Evropu a holocaust. Úplná verze textu byla zveřejněna na Snyderově webu.

*** 

Chcete-li mít přístup ke všem textům internetové revue Přítomnost, předplaťte si ji zde.