Návod ze šestnáctého století, jak zapomenout
Za prvé: jestliže jsme vyjádřili určité představy a chceme-li je zapomenout, ve dne se zavřenýma očima nebo v noční tmě procházejme v mysli všemi místy našich myšlenek a představujme si, jak všechna ta místa pokrývá černočerná noční tma, a když takto v mysli několikrát projdeme tam a zpátky a představy tam nevidíme, každý obraz se snadno rozplyne.
Za druhé: procházejme v mysli všechna místa, z líce i z rubu, a pozorujme je prázdná a holá, tak jako byla prvně stvořena, prosta jakékoli představy, a tento pokus opakujme třikrát.
Za třetí: jsou-li v těchto místech trvale přítomny jisté osoby, pohleďme na ně několikrát z každé strany a pozorujme je tak, jak se tam objevily poprvé, se sklopenou hlavou, svěšenými pažemi a bez dalších představ.
Za čtvrté: tak jako malíř zakrývá sádrou a bílou barvou malbu, aby ji vymazal, tak i my můžeme obrazy přetřít barvami a tím je vymazat. A tyto barvy, ať už bílou nebo zelenou nebo černou, si představme nad oněmi místy jako bílé závěsy, zelená prostěradla či černé sukno a několikrát takový barevný závoj přes ona místa přetáhněme. A dále si můžeme tato místa představit plná slámy, sena, dříví, zboží a podobně.
Za páté: pokládám za výtečné pravidlo zasazení nových pbrazů, neboť tak jako lze vyhnat čerta ďáblem, vytvořením nových obrazů a jejich zasazením do míst v představách již existujících vymažeme původní představy z paměti. Je ovšem pravda, že tyto druhé obrazy si musíme vrývat do mysli velmi pozorně a usilovně a znovu a znovu si je opakovat, zvlášť v noční tmě a tichu; tak ona intenzivní, živá myšlenka vyžene představy původní.
Za šesté: představme si mohutnou bouři s větrem, krupobitím, rozvířeným prachem, troskami domů, míst a času, záplavami, které vše zdevastují; a když tuto nemilou představu delší chvíli podržíme v mysli a ještě několikrát si ji zopakujeme, nakonec projdeme oněmi místy a představíme si jasné počasí a mír a klid a znovu uzříme ona místa holá a prázdná, jak byla prve stvořena.
Za sedmé: po uplynutí co nejdelší možné doby si představme člověka nepřátelského, strašného a děsivého (a čím lítější, zvířečtější a nepřátelštější bude tím lépe), jenž s družinou ozbrojenců vtrhne na ona místa, zuřivě se jimi prožene a biči, holemi a zbraněmi vyžene představy, zmasakruje postavy, zničí obrazy a donutí utéci dveřmi a vyskákat okny všechny zvířata a pohybující se osoby, jež se v oněch místech nacházely.
Když se utiší vřava a zkáza a my znovu uzříme ona místa duchem klidným, osvobozeným od té hrůzy, uvidíme je holá a prázdná jako předtím.
Filippo Gesualdo, Plutosofie (1592)
