Jak zabít globální oteplování
S globálním oteplováním narůstají extrémní výkyvy teplot, které způsobují čím dál silnější katastrofy postihující víc a víc lidí. Podle pojišťoven se počet počasím způsobených pohrom od roku 1970 zečtyřnásobil. Co kdyby ale lidé dokázali pomocí technologií tento jinak už možná nezvratný trend otočit? Přesně takovou možnost hodlá příští rok zkoumat skupina vědců z Harvardu.
Tomuto vědeckému oboru se říká geoengineering. Pokud se vám zdá, že jste už o nečem takovém slyšeli, tak je to dost možné, protože podobné počínání bylo námětem už několika různých sci-fi knih a filmů (ve kterých to ale většinou nedopadlo úplně nejlépe). Koncept to není nijak nový, ale teprve teď se jako lidstvo blížíme do stavu, kdy to zaprvé je pořádně technologicky možné, a za druhé v blízké budoucnosti dost potřebné. Potenciálně by takový projekt mohl pomoci milionům lidí, kteří jsou buď ohroženi, nebo už i postiženi změnou klimatu.
Zatím se vše pohybuje v rámci raného výzkum, ale případný výsledný projekt by byl jedním z největších inženýrských počínání vůbec, dotklo by se totiž snad úplně každé živé jednotky na Zemi. V podstatě by šlo o jeden z prvních pokusů lidstva o přímé ovlivnění klimatu po tom, co už ho nějakou dobu nepřímo “ničíme”, a teď se ho zas zpětně snažíme zachraňovat.
Technicky jde o celkem jednoduchý princip. Odkud se na Zemi bere teplo? Ze slunečních paprsků. Jak o něco ochladit Zemi? Odrážením části slunečních paprsků pryč, aby na Zemi nedopadaly. Ještě jednodušeji se dá tento princip popsat přirovnáním k barvě trička v létě. Černé tričko světlo absorbuje, tudíž je v něm větší teplo. Bílé tričko naopak světlo odráží, a proto je nám v něm v létě příjemněji. Cílem je tedy vytvořit takové bíle tričko kolem Země.
A jak toho docílit? Výzkumníci hodlají do stratosféry (20 kilometrů nad zemí, přibližně dvakrát výš než létají komerční letadla) dostat balón, který by tam měl vypustit asi 1 kilogram různých testovacích substancí a poté sledovat jejich interakci s látkami ve stratosféře. Tyto substance ve formě aerosolu by měly odrážet sluneční paprsky zpět do vesmíru. Po vypuštění by balón měl létat kolem, přičemž bude měřit efekt vypuštěných substancí na kvantitu průchozích paprsků, tedy i na teplotu. Podle toho hodlají vědci zjišťovat, jaká látka může nejlépe posloužit ke konečnému cíli – vypuštění substance ve velkém do stratosféry, a vytvoření onoho “odrazného štítu”.
Samozřejmě jsou zde i nemalá rizika. Nejspíše si nikdo nikdy nebude na 100 procent jistý, jak přesně to bude fungovat, a vedlejší neplánované účinky jsou dost pravděpodobné. Už jen proto, že by do stratosféry byla přidána látka, která tam předtím nebyla. S tímto ale vědci počítají – hlavní otázka v tuto chvíli je, jestli dokáží odhadnout, zjistit, či otestovat míru, jak velké nebo malé tyto vedlejší účinky budou.
Rozhodně by tento projekt ale neměl být brán jako samospasná technologie, kvůli které můžeme přestat s jakýmkoliv k přírodě šetrným chováním. Spíš to je taková doplňující záplata, která by ve chvíli, kdy dokážeme dostat spotřebu celého našeho druhu na přijatelnou úroveň, mohla o něco víc přiblížit původní stav.
Další praktickou otázkou je otázka politická. Těžko předvídat, jestli by se lidstvo dokázalo dohodnout, zdali by se taková technologie měla použít – a kde. To všechno jsou dalekosáhlé problémy. Vědci se v tuto chvíli řídí tím, že je lepší tu možnost alespoň prozkoumat, než ji kompletně ignorovat. Přecijenom rozhodnutí o využití této technologie by dělala spíš až současná mladší generace – vědecký tým to tudíž bere jako závazek vůči svým dětem a možnost dát volbu této mladší generaci.
Přečtěte si na: Youtube - The climate-change experiment | The Economist